„Tak jsem si myslel, že jsem se poprvé osobně setkal se skutečnou lesbou. A ono ne,“ reagoval jeden z účastníků schůzky střední generace v Novém Městě, když se představovala farářka Martina Kadlecová, která spolupracuje s brněnskou pobočkou sdružení Logos – ekumenického společenství věřících gayů a leseb a jejich blízkých. Na pozvání přijeli jeho zástupci z Brna i z Prahy. A bylo to zastoupení opravdu rozmanité – bývalý evangelický farář, muž z vesnice u Brna a katolický kněz. Z novoměstského sboru nebylo účastníků, přes několikeré ohlášení, mnoho. Ale možná to atmosféře setkání prospělo. Bylo o to osobnější.

Na začátku nás zástupci Logosu seznámili s charakterem a činností svého sdružení a poskytli nám informační materiály. Podstatnější než základní informace byl ale osobní rozhovor. Seznámení s osobními příběhy člověka vyvede z konfrontační atmosféry, kterou často obecné diskuze o homosexualitě trpí. Poznává, jak mylné jsou představy, které mnohdy probouzejí mediální informace, jakoby homosexuálům šlo o propagaci homosexuality. Poznává, že přiznání ke své odlišné sexuální orientaci nemá nic společného s neúctou k hodnotám tradiční rodiny. Poznává ty, kdo se neokázale a poctivě snaží žít s tím, co jim bylo dáno, a jako my všichni k tomu potřebují sebeúctu, pochopení a přijetí. A možná jsou v něm sami, díky své osobní zkušenosti, tolerantnější než jiní. Byl jsem vděčný za to, že jsem se u zástupců Logosu setkal i s otázkami, které si sám v souvislosti s homosexualitou kladu. Bez otázek se obejde jenom ideologie. Věřím, že právě k jejímu překonávání naše setkání přispělo.

Zdeněk Šorm, farář v ČCE Nové Město na Moravě