Místní skupiny‎ > ‎Praha‎ > ‎Co se děje v Praze‎ > ‎

Kázání a bohoslužba z březnového setkání

přidáno: 6. 3. 2018 15:49, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 6. 3. 2018 16:11 ]

Na březnovém Logosu pobožnost vedla jáhenka ThDr. Rostislava Gažíková Fečová z CČSH. Přikládáme text kázání a pořad bohoslužby.


Píseň – „Soudce všeho světa, Bože“ (EZ 690)

Přivítání: Dobrý den, milé sestry, milí bratři v Kristu, setkáváme se při společné nedělní bohoslužbě. Tato neděle je 3. postní, zvaná Oculi, tzn. oči, zraky. Proto si připomeňme nejprve slova žalmu 25: „Stále upírám své oči k H-u, on vyprostí ze sítě mé nohy. Obrať ke mně svou tvář, jsem tak sám, tak ponížený.“ (Ž 25,15n)

Ztišení: Hospodine, Bože náš, scházíme se ve Tvém svatém jménu, abychom Tě oslavovali, abychom Ti děkovali, abychom Tě prosili. Přenecháváme Tvé milosti s důvěrou vše staré, překonané a zbytečné, vše, co nás tíží, vše, co je v rozporu s Tvou vůlí.

Vyznání vin: Sestry a bratři! V tichém zamyšlení zpytuj každý své svědomí. Přiznej Pánu Bohu svůj hřích a viny a pros jej za odpuštění. Smiř se se svým nebeským Otcem, a pokud na tobě záleží, i se svými bližními. Jenom tehdy, budeme-li očištěni upřímnou kajícností, budeme také moci přijmout Kristovo pozvání k jeho svátostnému stolu lásky a spásy. → Společně vyznejme:

„Bože, Otče předobrý! Tys nás stvořil k obrazu a podobenství svému, a proto máme žíti podle svaté vůle tvé a s tebou spolupracovati na tvém díle, Tvůrce všemocný. My však často nedbáme svých povinností a svévolnými činy rušíme zdar tvého tvoření, tobě k necti, bližním svým a sobě na škodu a hanbu. Proto upřímně se přiznáváme k pokleskům a hříchům svým a ze srdce jich litujíce, prosíme tě: Odpusť nám a sílu poskytni, abychom se k tobě vrátili, byli opět tvými dítkami a se svatou tvou vůlí sjednoceni směli podíl bráti na tvém království. AMEN“

Poslyšme Slovo Boží:

Text – 1S 16,1-13 („Pomazání Davida na krále“) → zření lidskýma očima a Boží pohled srdcem.

Zamyšlení: Sestry a bratři v Kristu! Dnešním tématem zamyšlení, tak jak je to v souladu s dnešní postní nedělí Oculi, jsou oči a jejich schopnosti vidění a zření, potažmo vědění. Text, který jsme vyslechli, ukazuje, že to, co vidíme a vnímáme na 1. pohled, může být – co se podstaty týče – zcela zavádějící. Prorok Samuel dostal od H-a za úkol vyhledat a pomazat nového krále, totiž Davida, neboť stávající král Saul svoji roli nezvládl, a navíc odpadl od H-a. Samuel zprvu nevěděl, jak pozná, koho H. vyvolil, aby Saula nahradil. Svýma lidskýma očima nenazřel, že by oním vyvoleným mužem mohl být nejmladší syn, pasáček stáda, tedy z hlediska tehdejšího uspořádání ten nejméně významný člen rodiny. Byl však H-em poučen: Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, H. však hledí srdcem.“

Oči jsou sídlem a orgánem zraku, zajišťují člověku vidění. To, co je vidět očima, je pak základem úsudku a následně vědění. (Už v těchto slovech – vidět a vědět – je znát zřejmá souvislost.) Když člověk špatně vidí, ztrácí jistotu, a jeho okolí na něho začíná nahlížet soucitně nebo s nepochopením. Pokud je někdo slepý, tedy nevidomý, je brán jako výrazně hendikepovaný a často je i vytlačován do svého světa a na okraj společnosti. Přitom se zapomíná na to, že nevidomý či slabozraký člověk vnímá svět jinak: hmatem, tedy rukama, čichem, tedy nosem, a hlavně právě srdcem; neudělá na něj dojem vzhled druhého člověka, pro něj „šaty nedělají člověka“ ani tzv. haló-efekt nehraje žádnou roli. Stejně jako malé dítě vnímá lidi v svém okolí hlavně podle toho, jak se chovají a jakou atmosféru kolem sebe šíří.

Nejde tedy vlastně o vidění světa, ale spíše o jeho nazření, tedy vhled do podstaty. A právě o tom je ono hledění srdcem, na které H. upozornil Samuela, a jeho prostřednictvím i nás. Není to náhodou, že se to stalo právě prorokovi: vždyť v hebr. je takový člověk, skrze něhož přichází k druhým lidem slovo H-ovo, označen jako „ro’e“, tedy vidoucí. Také není náhodou, že slovo „ro’e“, napsáno trochu jinak, znamená pastýř: David byl doma pastýřem, a také JK je onen „dobrý pastýř“ svého stáda.

Jedeme-li do Egypta, setkáváme se tam se symbolem tzv. Horova oka. Hór neboli Horus je v egyptské mytologii bůh se sokolí hlavou, a právě jeho oko, stejně jako je tomu v ptačí říši u sokolů, je to nejbystřejší ze všech. Horus tedy vidí nejenom to, co zjevné, ale také to, co zůstává skryté, to, co je pod povrchem viděného. Horovo oko je proto mocným symbolem vnitřního zření, vhledu. Člověk, který ho nosil, věřil, že bude uchráněn před tím, aby byl druhými lidmi obalamucen.

Je zajímavé, že dnešní postní neděle – zvaná Oculi, tedy Oči, má ještě jednu tajnou rovinu: pokud by se psala Occuli, znamenalo by to Skrytosti. Postní období, tedy duchovní příprava na Velikonoce, je nejenom dobou půstu, zřeknutí se něčeho oblíbeného, ale také časem introspekce, tedy pohledu do sebe samotného, vhledu do svého nitra. Centrem našeho nitra je srdce, které je vnímáno jako sídlo citu a lásky. V židovské tradici však mělo nejednoznačný význam – bylo také místem, kde se rodí naše sklony, puzení k dobrému či zlému, a též naše záměry a pohnutky, podle nichž pak člověk konkrétně jedná.

Vidění srdcem tedy znamená nejenom nezkreslený pohled na 2. člověka, vnímání a rozlišení podstatného od nevýznamného, ale také usměrnění vlastního srdce, tedy nitra, tak, abychom byli v rovnováze se Stvořením a žili podle vůle Stvořitele.

Hledění srdcem však také může na druhou stranu znamenat, že naše srdce hledí na 2. člověka skrze jeho srdce. (Zde bych připomněla pro ty, kdo znají film Avatar, krásný vzájemný pozdrav: „Zřím Tě!“ Tam již zřetelně nejde o pouhé formální pozdravení druhého, nýbrž o napojení se na něho, o jeho akceptování v lásce a úctě.)

Jsou lidé, kteří „mají srdce na dlani“; to jsou takoví, co nic nepředstírají a mají „co na srdci, to na jazyku“. (Slyšíme, jak to náš rodný jazyk krásně vystihuje?) Tito lidé jsou nepokrytečtí, „bez falše a kudrlinek“. Do dnešní doby plné masek a přetvářky se moc nehodí, a proto často narážejí na nepochopení, posměch či dokonce neúspěch. Ačkoliv jsou autentičtí, druhým se mohou zdát jako nevěrohodní či nepravděpodobní. Někoho to může odradit a přimět ho zalézt do ulity nebo se začít chovat jako ostatní podle přísloví: „Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.“

Je však třeba si uvědomit, že je to zrovna takový „pravý a nefalšovaný“ člověk, jehož H. vidí svým Božím pohledem jako Davida: toho zprvu posledního člena svého společenství, v posledku však Bohem vyvoleného k velkému úkolu. Každý člověk má své životní poslání, své povolání od H-a, které je v souladu s tahem jeho duše. To je vždy dobré mít na paměti a nenechat se z toho vyvést, ani se nenechat svést na scestí jen proto, že se to od nás očekává nebo proto, že nás druzí k tomu nutí. Uchovat si svoji identitu a integritu je velice těžké, ale zároveň to je důležitým předpokladem ke spokojenému životu.

Oko je do duše okno. Známe toto rčení, a známe jak lidi, z jejichž očí můžeme číst jako z čítanky jejich nitra, ale známe i takové, co se nám do očí raději nepodívají. Co kdybychom náhodou skrze tuto výkladní skříň nahlédli nejenom do jejich „krámu“, ale i do toho, co se skrývá vzadu?

Je však někdo, kdo vidí vše, ať zjevné či skryté, a to je Bůh Otec, Stvořitel nebe i země. Je soucitný, i hrozivý, slitovný i trestající. Hledí však srdcem, tedy optikou lásky a milosrdenství. Srdcem a podle srdce soudí lidí. Spásu si nelze nijak zasloužit – cesta k ní vede jen skrze víru.

Apoštol Pavel k tomu říká: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen
v hádance, potom však uzříme (B-a) tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (1K 13,12n)

Otázky k zamyšlení: Co nám říká toto téma? Co nám říká naše osobní zkušenost? Jak moc jsme my sami schopni vidět očima či srdcem?

Tužby: Nastává chvíle, kdy můžeme Pánu svěřit své tužby, svá přání i své obavy. Vyslovme je ústy či ponechme vskrytu. Na závěr svoji tužbu vždy uzavřeme slovy: Pane smiluj se.

Na zvěstované a promýšlené Slovo přiložme jako pečeť modlitbu Páně, Otčenáš…

Požehnání:

Pán s Vámi! Požehnání všemohoucího Boha Otce a mír Ježíše Krista a účastenství Ducha svatého buď se všemi Vámi!

Píseň „Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh“ (Ubi caritas et amor, Deus ibi est)

Slovo na cestu:

Bůh miluje všechny bez rozdílu, díky němu nacházíme v srdci sílu.

Comments