Co se děje v Praze
Setkání LGBTQ+ katolíků v rámci synody evropských biskupů v Praze 3.–5.2.
Milí členové a příznivci společenství Logos, ve dnech 3. až 5.2. se v Praze uskuteční setkání pracovní skupiny evropských LGBTQ+ katolíků. Setkání je svoláno v předvečer kontinentální synody evropských biskupů v Praze. Rádi bychom na tuto akci pozvali účastníky, kteří mají zkušenosti se synodálním procesem v římskokatolické církvi na národní úrovni (například v synodálních skupinkách), ale také všechny, kteří se věnují tématu integrace LGBTQ+ věřících v (nejen) ŘKC, a v neposlední řadě všechny, kdo by měli jen zájem se do diskuse o tématu zapojit. V tuto chvíli zvu na tyto části našeho programu: V pátek 3.2. od 18 hodin v Hašplově sále (Anenská 5, Praha 1) veřejná přednáška zástupců různých organizací, mezi jinými uslyšíme určitě zajímavý proslov James Alisona. James Alison je římskokatolický kněz a teolog, známý svou aplikací antropologické teorie René Girarda na křesťanskou systematickou teologii a svou prací v otázkách LGBTQ+ věřících a církve. Prezentace budou v češtině a angličtině se simultánním překladem mezi těmito jazyky. V sobotu 4.2. proběhne jednání pracovní skupiny k synodálnímu procesu, které se uskuteční pro registrované zájemce (registrovat na akci se můžete na logos@logoscr.cz nebo osobně na páteční přednášce, jednací jazyk je angličtina). V neděli 5.2. cca od 18.30 budeme oslovovat přijíždějící delegáty před Bazilikou Nanebevzetí Panny Marie ve Strahovském klášteře. Pro aktuality můžete sledovat Facebook Logosu. Jiří Votava, za společenství Logos, které setkání spoluorganizuje |
setkání Logosu 5. února od 14.30 se Zdeňkem Vojtíškem
rádi bychom vás pozvali na setkání pražského společenství Logos, které se tradičně uskuteční v neděli 5. února od 14.30 v kostele U Jákobova žebříku. Po společné bohoslužbě slova bude následovat diskuse s hostem doc. PhDr. Zdeňkem Vojtíškem, Th.D., známým religionistou a odborníkem na problematiku nových náboženských hnutí. Jeho vystoupení se zaměří na otázku: Čemu Češi (ne)věří aneb jsou Češi ateisté? Nahlédneme do široce pestré palety náboženství nejen z pohledu posledního sčítání lidu. Do jakých duchovních či náboženských prostředí lidé v Česku z tradičních církví migrují? Jak prožívají svou religiozitu? Na setkání se těší, Jirka Votava, Zdeněk Turek a další členky a členové společenství Logos |
pozvání na první lednový Logos 8. 1. od 14.30
Milé sestry, milí bratři,
rádi bychom vás pozvali na setkání pražského společenství Logos, které
se uskuteční v neděli 8. ledna od 14.30 v kostele U Jákobova žebříku
(Pozor: termín je posunutý na druhou neděli, čas zůstává jako obvykle). Na setkání se těší,
Jirka Votava, za výbor Logosu a další organizátory |
setkání pražského Logosu 4. prosince od 14.30
Milí přátelé, rádi bychom vás pozvali na prosincové setkání pražského Logosu. Sejdeme se tradičně v neděli 4. prosince v kostele U Jákobova žebříku, otevíráme ve 14.30. Po úvodní bohoslužbě slova bude následovat filmová projekce. Podíváme se na dokument o Tedu Haggardovi, jehož zářivá dráha kazatele byla ukončena „šokujícím“ odhalením. Jirka Votava, za společenství Logos |
Adventní bohoslužbu a Mezisetkání 29.11. od 18 hod.
Milí přátelé, jak se stalo tradicí, Logos ve spolupráci se Starokatolickou církví připravil v prvním adventním týdnu bohoslužbu pro všechny LGBTQ+ lidi, jejich příbuzné, přátele a příznivce. Rádi bychom se naladili na prožívání adventní doby, během které čekáme na stále nově objevované radostné tajemství Vánoc, sdíleli jeden duchovní prostor otevřený mnohosti našich identit a připomněli si všechny sestry a bratry, kteří v důsledku své jinakosti zažívají nepřijetí a diskriminaci. Bohoslužba se koná v úterý 29. listopadu 2022 od 18 hodin v Rotundě Nalezení sv. Kříže na rohu ulic Karolíny Světlé a Konviktské. Setkání bude předsedat starokatolický kněz Bendy Růžička a jáhen Petr Miencil, písně na varhany doprovodí Vojta Starý. Po skončení bohoslužby bude následovat posezení v nedaleké kavárně Montmartre v Řetězové 7. Těšíme se na viděnou, |
setkání pražského Logosu 6. listopadu od 14.30 s Petrem Miencilem
Milí přátelé, rádi bychom vás pozvali na setkání pražského
Logosu v listopadu, opět u Jákobova žebříku. Po úvodní bohoslužbě slova
bude následovat setkání s Petrem Miencilem, jáhnem starokatolické církve, který promluví o novinkách, které přinesla poslední synoda, především o svěcení žen a žehnání partnerství. Těšíme se, co dobrého přinese společně strávený čas. Na shledanou se těší, Jirka Votava, za společenství Logos |
recenze knihy Marka Macáka: Minoritní sexualita v pastoraci věřících
V prostředí duchovní literatury se objevuje nová příručka zaměřená na pastoraci věřících, jejichž existence v církvích a sborech bývá tradičně přehlížena a dosavadní chování majority k nim vedlo častěji k ostrakizaci, než k integraci. Cílem autora publikace je proto „uvést čtenáře do reality životů věřících lidí s menšinovou sexualitou“, tedy především seznámit s touto problematikou vedoucí, kazatele, starší a všechny osoby, které poskytují lidem s menšinovou sexuální orientací duchovní doprovázení, a tím otevřít cesty pro důstojnější a plnohodnotné členství věřících s minoritní sexualitou (držím se označení zvolené autorem knihy) v jejich domácích církvích. Marek Macák nejprve představuje několik základních přístupů k problematice minoritní sexuality, které postupně vznikaly v evangelikálním křesťanství. Jednotlivé perspektivy autor stručně charakterizuje a uvádí také odkazy na další informační zdroje. Ve spektru možností, označovaných v americkém diskurzu písmeny, stojí vedle sebe přístup B, ve kterém je kladen důraz na „zodpovědný život s ,handicapem‘, který lze přetavit do povolání (celibát, heterosexuální manželství, komunitní život)“, přístup X zaměřený na návrat k heterosexualitě a spojovaný například s ex-gay hnutím, přístup Y, ve kterém je cílem „průběžné pokání ze všech homosexuálních sklonů“ a nakonec přístup A, který znamená přijetí a uplatnění své sexuality a hlavní důraz klade na „oslavu různosti v zaměření ve věrných vztazích“. Pro pastorační pracovníky je přehled přístupů užitečný i jako příklad slepých uliček (X, Y). Mohou si také díky šíři záběru knihy uvědomit bohatost životních cest a scénářů věřících s minoritní sexualitou. V dalších kapitolách se autor příručky zaměřuje například na to, jak vytvořit vnímavé a respektující prostředí pro duchovní vedení věřících s minoritní sexualitou. Mezi důležitými podmínkami prostor zmiňuje pravdivost, prostor pro sebeurčení a zodpovědnost, orientaci na povolání, férovost v nárocích nebo docenění šíře problémů, které tato skupina řeší (například obavy z budoucnosti, osamělost, stud, šikanu…). Po kapitole věnované vývoji identity člověka s minoritní sexualitou následuje výčet životních variant – od celibátu, přes manželství se smíšenou orientací, celibátní partnerství, přátelství a život v komunitě až po homosexuální partnerství. Knihu uzavírá rozsáhlá část věnovaná samotnému průběhu pastorace, čtenářům jsou také nabídnuty další informační zdroje. Jak zhodnotit celkový přínos publikace? Jistě je dobré, že vznikl přehledný text s množstvím informací vhodný pro ty, kdo měli na téma dosud jednostranný názor, nebo se touto problematikou zatím vůbec nezabývali. Je zřejmé, že manuál vychází z dlouhodobého bádání autora a jeho zkušeností s duchovním doprovázením a terapeutickou praxí. Praxe ukazuje, že život osob s minoritní sexualitou se ubírá různými cestami od celibátu až po homosexuální partnerství. Je dobré, že autor upozorňuje na přítomnost věřících s minoritní sexualitou v církvích, na nutnost vytvořit jim podmínky pro plnohodnotný život ve společenství a na nezbytnost nahradit kárající a hodnotící komunikaci upřímným nasloucháním a duchovním vedením, které vzhledem ke své často složité životní cestě tito věřící potřebují. Na druhou stranu je patrné, že přístup Marka Macáka vychází z evangelikálního prostředí (to ale z titulu knihy nevyplývá) a jednoho směru teologie, která chápe člověka především optikou prvotního Pádu. Sexualita je tedy vnímána jako projev prvotního hříchu, nikoliv jako integrální součást stvoření a Boží dar. Homosexualita tedy „nevadí“, pokud „není postavená doprostřed toho, kým se člověk cítí být, a pokud ji člověk nenechá přímočaře a nedomyšleně ovlivnit svoje vztahové volby“. (s. 115) V tomto duchu pak „v konzervativní perspektivě je místem pro sexuální sebevyjádření pouze heterosexuální vztah s jedním člověkem opačného pohlaví“. (s. 115) Přitom řada věřících s minoritní sexualitou chápe trvalé partnerství právě jako konzervativní přístup k životu, který doprovázejí hodnoty jako je věrnost, péče, domov, rodina. Dostávám se k dalšímu problematickému bodu: autor poměrně jednostranně pracuje s teorií kontroverzního psychologa Marka Yarhouse, který varuje před tím, aby se lidé s minoritní sexulitou označovali jako gayové a identifikovali se s komunitou LGBTQ+ osob. Tato nálepka je v textu knihy vícekrát spojována s aktivismem nebo gay kulturou, které by se měl křesťan, respektive církve a sbory, vyhýbat. Jako správnou cestu Yarhouse doporučuje identitu „v Kristu“. Odmítá však, že by existovala společná cesta „v Kristu“ a „být gay“, například v rámci queer komunit. Ve Spojených státech je to přitom zcela běžný přístup v prostředí afirmativních a progresivních církví. Nakonec poslední poznámka: Marek Macák v knize hojně cituje zahraniční literaturu a přináší pohled z církví především ve Spojených státech. Z hlediska pastorace by bylo více užitečné popsat příklady konkrétních věřících v Česku, případně charakterizovat postoje domácích evangelikálních církví a uvést, které sbory mají otevřené dveře například pro lidi žijící v homosexuálním partnerství. Autor recenze: Jiří Votava, předseda spolku Logos Česká republika, dne 11. září 2022. Vydání: Česká evangelikální aliance, 2022. ISBN 9788011009816. |
Ondrej Prostredník: Kresťanskú homofóbiu stihne rovnaký osud ako kresťanský antisemitizmus
Teroristický útok a s ním spojená vražda
dvoch queer ľudí v Bratislave stavia kresťanskú teológiu na Slovensku
pred otázku, ako sa bude odteraz stavať k svojim tézam o homosexualite
ako vnútornej nezriadenosti. Bude trvať na tom, že v rámci náboženskej
slobody musia mať cirkvi právo verejne šíriť toto svoje učenie, alebo od
neho upustia tak, ako upustili od teologických téz odôvodňujúcich
antisemitizmus? Náboženská sloboda nie je bez hraníc. Tam, kde
verejné vyjadrenia náboženskej viery siahajú na slobody a práva iných
občanov, končí priestor náboženskej slobody a nastupuje zodpovednosť za
vytváranie podmienok pre pokojné spolunažívanie rôznych názorových
skupín v sekulárnej spoločnosti. V oficiálnom učení cirkví na Slovensku
sa však aj dnes stále rozvíja tvrdenie, že homosexualita nie je
prirodzená, nie je v súlade so stvoriteľským zámerom a preto ani nie je
možné podporovať spolužitie osôb rovnakého pohlavia.
Toto učenie sú zaviazaní šíriť kňazi kresťanských cirkví na
bohoslužbách a predovšetkým v školách na hodinách náboženstva. To, že sa
to deje ukázal nedávny prípad na trenčianskom cirkevnom gymnáziu.
Hoci zároveň s týmito tvrdeniami predstavitelia cirkví vždy zdôrazňujú,
že queer ľudí majú veriaci rešpektovať a neponižovať ich, trvajú na
tom, že queer ľudia sú čosi ako chyba v systéme a tak k nim treba aj
pristupovať. Teda ako k čomusi, na čo nemôžeme byť hrdí. Tam pramení aj
všeobecne rozšírený názor v našej spoločnosti, že queer ľudia majú
potichu znášať svoj údel a nemajú sa dožadovať toho, aby ich sexuálna
orientácia a ich párové spolužitie bolo na verejnosti postavené na
rovnakú úroveň ako heterosexualita a manželstvo muža a ženy. Kým
v prostredí cirkví sa toto učenie podáva viac-menej citlivým jazykom,
presvedčenie o „nezriadenosti“ queer ľudí v ľudových predstavách
nadobúda veľmi vulgárnu a urážlivú podobu spojenú s konšpiráciami
o LGBTI lobby dobre financovanej z tajomných zdrojov. Žiaľ práve
v tejto podobe svoje „hodnotové“ presvedčenie vyjadrujú aj mnohí
politici, keď využívajú homofóbiu zakorenenú v ľuďoch vďaka náboženskej
výchove a prilievajú do nej olej hnevu a nenávisti. Kam až takéto vedomé
zneužívanie odporu voči queer ľuďom môže doviesť radikalizovaných
extrémistov, ukázal teroristický čin na Zámockej pred gej barom
Tepláreň. Vo svetle vraždy na Zámockej a toho, čím ju páchateľ odôvodnil, je na
mieste otázka, či presadzovanie jedného z náboženských presvedčení o
neprípustnosti spolužitia osôb rovnakého pohlavia a na to nadväzujúce
politické a občianske iniciatívy smerujúce k obmedzovaniu práv LGBTI
ľudí (súčasný návrh poslancov Kuffa a spol. zakazujúci zmienky o LGBTI ľuďoch v školách, systematické pripomienkovanie KBS
a snaha vymazať z legislatívnych predpisov SR alebo ani neumožniť
zavedenie zmienok o diskriminácii na základe sexuálnej orientácie a
rodovej identity, a je toho omnoho viac), či tento trend neprispieva k
radikalizácii homofóbnych nálad v spoločnosti, ktoré môžu vyústiť do
nenávistných prejavov a trestných činov z nenávisti. To, že páchateľ na
Zámockej nebol praktizujúci kresťan a to, že chcel útočiť aj na premiéra
Hegera alebo predstaviteľov či členov židovskej náboženskej komunity,
nezbavuje zástancov základných kresťanských téz o homosexualite
zodpovednosti za ich homofóbny potenciál. Najmä v situácii, keď slová katechizmu,
že "tradícia, opierajúc sa o Sväté písmo, ktoré predstavuje
homosexuálne vzťahy ako veľmi závažnú zvrátenosť, vždy hlásala, „že
homosexuálne úkony sú svojou vnútornou povahou nezriadené“ na seba aj v
kresťanskom prostredí viažu konšpirácie o vplyvnej a z tajomných zdrojov
finančne zabezpečovanej LGBTI lobby a jej ideológii. Mimochodom túto
konšpirácii nedávno v rozhovore pre Postoj rozvíjal aj biskup evanjelickej cirkvi Ján Hroboň. Asi netreba vysvetľovať, že podobná konšpirácia o vplyvných
a bohatých Židoch sfanatizovala kresťanov na Slovensku počas Slovenského
štátu a je faktom, že na jej pozadí stáli kresťanské tézy o vine Židov
za Ježišovu smrť a tézu o tom, že Boh nahradil židovský národ
kresťanskou cirkvou. Aj vtedy, rovnako ako dnes v prípade kresťanskej
homofóbie, predstavitelia cirkvi upozorňovali, že rasizmus je v rozpore
s kresťanským učením, dištancovali sa od násilia a mnohí sa aj verejne
postavili proti vyvražďovaniu Židov. Neboli však ochotní rozísť sa so
svojim teologickým odôvodnením antisemitizmu. Pri výročí pastierskych
listov katolíckych a evanjelických biskupov proti deportáciám Židov, sme
ich podrobili analýze z perspektívy súčasného teologického poznania a poukázali sme na jasné antisemitské vyjadrenia v oboch listoch. Až vo svetle holokaustu sa dnes kresťanská teológia rozchádza a v
mnohých spoločenstvách už aj definitívne rozišla s týmito tézami. Deje
sa to predovšetkým prostredníctvom výskumu, ktorý je známy pod označením
„nová perspektíva na Pavla“ a „radikálne nová perspektíva na Pavla.“ To isté prebieha aj v prípade kresťanských téz o škodlivosti homosexuality. Za posledné desaťročia už väčšina kresťanov upustila od schvaľovania kriminalizácie homosexuality.
Tento proces išiel ruka v ruke s postupným vypustením homosexuality z
trestných kódexov vo väčšine štátov sveta. Podobný proces prebieha v
otázke akceptácie spolužitia osôb rovnakého pohlavia v spoločnosti
formou ich právneho uznania. Väčšina európskych cirkví prestala brániť
prijatiu právnych noriem pre spolužitie osôb rovnakého pohlavia a dnes
už požehnáva takéto zväzky. Na Slovensku sme však žiaľ svedkami aktívneho odporu cirkví proti
prijatiu právnej normy pre páry rovnakého pohlavia. V kontexte reakcií
na teroristický čin na Zámockej pred gej barom Tepláreň opäť silnejšie
zaznievajú hlasy z konzervatívneho cirkevného prostredia, ktoré
vyjadrujú obavu, že dôjde k obmedzeniu ich náboženskej slobody hlásať
vlastné náboženské presvedčenie o homosexualite ako vnútornej
nezriadenosti. Ako politik sa zasadzujem za to, aby každý mohol slobodne
žiť svoje náboženské presvedčenie a to aj v organizovanom spoločenstve.
Vo svojom verejnom vyznávaní náboženskej viery však musia byť veriaci
ohľaduplní a zvažovať, či sa ich verejné prejavy nedotýkajú slobody,
práv a dôstojnosti iných ľudí. Som presvedčený, že v prípade téz o
homosexualite ako nebezpečnej vnútornej nezriadenosti (ako to uvádza
platný katolícky katechizmus) je táto hranica prekročená. Katolícka
cirkev a ostatné kresťanské cirkvi samozrejme majú právo toto učenie
presadzovať vo svojich komunitách. Je však otázne, či si môžu toto
právo uplatňovať aj v školách a na hodinách náboženstva financovaných
z verejných zdrojov. Dodávam, že toto učenie kresťania postupne opúšťajú
a o niekoľko desaťročí bude minulosťou rovnako ako tézy o vine Židov za
Ježišovu smrť. Som preto presvedčený, že už teraz sa cirkvi majú zdržať
akýchkoľvek snáh presadzovať svoje učenie o homosexualite a jeho
dôsledky ako všeobecne platné princípy v sekulárnej spoločnosti. Ondrej Prostredník |
podpořte výzvu Společně proti nenávisti
Nejsme ideologie, jsme lidé. Pocit bezpečí LGBT lidí v české společnosti klesá. Naše identita není „životní styl“. My jsme se tak narodili. Nechceme privilegia, jen desítky let nahlas požadujeme to, co ostatní dostávají automaticky. V reakci na teroristický útok v Bratislavě se Logos společně s dalšími 22 organizacemi nebo spolky přidal k otevřené výzvě se třemi legislativními kroky, které výrazně zlepší postavení, bezpečnost a přijetí statisíců LGBT lidí, rodin a dětí v naší společnosti. Za Výbor Logosu Jiří Votava |