Součástí programu bude bohoslužba slova, po ní bude následovat další společný program zaměřený (nejen) na naše plány během letních měsíců.

Po jeho skončení nabízíme ještě přesun do zahrady za kostelem Nejsv. Trojice v Trojické ulici, kde bude od 19 hodin po dlouhém třičtvrtě roce sloužit mši svatou Ladislav Heryán. Po mši pokračuje setkání naproti na rohu v hostinci U Suchý dásně. Čeká nás tedy bohatý a pestrý program. ;)

1. Jan 3,18–24:

„Bez dobrotivé Boží přízně, bez Boží milosti, nikdo neudělá dobrý skutek a tím méně získá zásluhu v nebi.“ Když jsem tuhle církevní poučku slyšel poprvé, trochu jsem nadskočil. Znám přece spoustu lidí, kteří se sami označují za ateisty, a konají dobré skutky. A teď mi chce někdo říkat, že to vlastně dobré skutky nejsou? Nebo že jsou k ničemu?

Když jsem se nad tím víc zamyslel, došel jsem k tomu, že si to vysvětluju špatně. Boží milost totiž máme všichni. Všichni jsme děti Boží, bez výjimky. Takže kdo koná dobré skutky, projevuje se na něm Boží milost. A může se klidně „slovem a jazykem“ prohlašovat za ateistu, to Bohu nevadí. To je ta první věta dnešního čtení: Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy.

Ještě k tomu slovu doopravdy, které je tam jakoby navíc – ale není. Ty činy musíme dělat doopravdy, to je v pravdě. Ne proto, abychom se zalíbili druhým lidem nebo Bohu, ale proto, že druhé lidi milujeme a dokážeme se pro ně z lásky vzdát něčeho svého, nebo něčeho, co považujeme za své, času, peněz, alespoň něco jim obětovat, nebo všechno?

Někdo říká, že opakem lásky je nenávist. Ale já si myslím, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Bratře, jsi v nouzi? Okradl tě někdo, nemáš za co žít? No a co, mě to vůbec nezajímá... Ať ti Pán žehná a budu se za tebe modlit.

Existuje jeden výrok, který mi velice pomáhá, když vidím něco špatného: „Bůh je vždy větší“. Tato věta o Bohu, který vše převyšuje, mi poskytuje velkou pomoc. (papež František)

po dlouhé době fyzického odloučení nastala chvíle, kdy se budeme moci opět sejít jako společenství. Zveme vás touto cestou na setkání pražské skupiny Logosu, které se bude konat v neděli 2. května od 17 hodin v kostele u Jákobova žebříku.

Po společné bohoslužbě slova budeme mít možnost seznámit se s prací komise ČCE, která se věnuje problematice manželství. 

Protože po setkání nás žádná hospůdka nečeká, tak počítejte s tím, že co si přineseme, to jediné mít budeme. :)

1. Jan 5,1–6:

Doma mám balíček dopisů, které mi psal můj Petr, když byl ve Švýcarsku. Známe se už dlouho – tenkrát se ještě psaly dopisy ručně. Nepůjčil bych vám je, jsou osobní, ale kdyby – nevím, kolik by vám toho řekly. Je tam hodně zmínek o věcech a o lidech, které oba známe, které si nemusíme vysvětlovat, ale cizí, nezasvěcený člověk by nevěděl, o čem je řeč. A co teprve dopis, který je starý dva tisíce let! To je případ epištol: jsou to dopisy, které vlastně nejsou určené nám. Mluví k jiným lidem a k jiné době.

Jan, autor dnešního čtení, psal svůj list křesťanům v Asii. Když ten list psal, někdy kolem roku 90 v Efesu, nepředstavoval si, že si kousek jeho listu budeme číst dnes na setkání Logosu. Na rozdíl od jiných listů je tento určený více církevním obcím a nemá formální úvod ani závěrečné pozdravy. Říká se mu proto list katolický – ne že bychom si ho přivlastňovali my katolíci, ale katolický jako všeobecný.

Co si z jeho listu, z toho kousku, který jsme dnes četli, můžeme vzít? Třeba: „Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.“ Někdo si tu představuje vodu a krev, které vyšly z Ježíšova boku na kříži, ale tak to není. Jde o vodu křtu a krev umučení, ukřižování. A to je právě ten problém: my už dávno nevíme, co skuteční adresáti Janova listu věděli, takže jim to Jan nemusel vysvětlovat. V té době se zřejmě rozšířila gnostická hereze, že Ježíš se narodil jako člověk, syn Josefa a Marie, ale spasitelem, Kristem se stal až v okamžiku křtu, když na něj sestoupil Duch svatý, ale odsouzen a ukřižován byl zase jen člověk Ježíš, ale ne Mesiáš, Kristus, který se „vytratil“ někdy po příchodu Ježíše do Jeruzaléma. Jan právě před tímto bludem důrazně varuje: Ježíš Kristus byl Bůh a člověk, jako Bůh a člověk za nás trpěl a vstal z mrtvých.

To říká i věta: „Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život.“ A dále: „Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.“

To je přece úžasná důvěra v Boha! Svou vírou přemůžeme svět. Jan tu ale nemyslí svět jako Boží stvoření. To by byla zase jiná hereze, dualismus špatného hmotného světa a dokonalého světa duchovního. I ta se v křesťanství objevuje už od dob prvních křesťanů, i když je vlastně mnohem starší než křesťanství, a je s námi nás dodnes v podobě různých mystických a esoterických učení a řádů. Jenže Bůh stvořil svět a nestvořil ho špatný, stvořil ho dokonalý. Přemáhat svět neznamená přemáhat Boží stvoření, ale přemáhat svět ohraničený, svět výhradně materiální, svět bez Boha. Přemáhat také vlastní ohraničenost a uzavřenost Bohu. „To je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.“

„Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání.“ O jaké lásce tu Jan mluví? To bychom se museli vrátit o kapitolu dříve: „Milujme jedni druhé, milovaní – vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje,nezná Boha – vždyť Bůh je láska.“ Jedinečně to rozvádí encyklika papeže Benedikta XVI. Deus charitas est, Bůh je láska, která se na první list Janův odvolává už svým názvem. Pro mě osobně byla tahle encyklika velkým objevem. Vyrovnává se se dvěma herezemi, které ohrožují moderní křesťanství: s už zmíněným dualismem, podle nějž je všechno tělesné hříšné a špatné, a také se stoicismem, umrtvováním vášní. Jenže, moji milí, láska je vášeň, a vždycky je tělesná i duchovní. Bůh je láska, umrtvovat vášně proto znamená umrtvovat Boha.

„Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.“ Jaké přikázání, to vysvětluje Jan na jiném místě svého listu: „Kdo říká, miluji Boha a přitom nenávidí bratra, je lhář. Když někdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže přece milovat Boha, kterého nevidí. Máme tedy od něj toto přikázání: „Kdo miluje Boha, ať miluje i bratra.“ Nemůžu milovat jakéhosi nadpozemského boha kdesi v nebesích, když nemiluji lidi tohoto světa. Nám se někdy podsouvá, jako bychom byli hříšnější než jiní lidé, méněcenní křesťané. Jan ale říká: „Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem.“ Skutečně každý. Viděl jsem nedávno kreslený vtip, kde se prelát ptá Ježíše, jestli spaseni mohou být opravdu všichni. Ježíš odpovídá, že ano. A prelát se ptá: i homosexuálové? A Ježíš odpovídá: ano, když říkám všichni, myslím všichni, a dokonce i ti, kdo mi pokládají takové stupidní otázky. A tak alespoň to si prosím odneste z toho dnešního úryvky Prvního Janova listu: „Každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem.“ Amen.

Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. Ježíš Kristus za nás trpěl jako Bůh i jako člověk.Jako člověk zemřel, ale jako Bůh stále trpí spolu s námi. Trpěl i s Wiktorem, polským trans chlapcem. Příští pondělí to budou dva roky od jeho úmrtí. V nedožitých patnácti letech. Když se rozhodl projít tranzicí, stal se obětí posměchu spolužáků a šikany, učitelé mu stále říkali jeho dívčím jménem, a když se poprvé pokusil o sebevraždu, místo pomoci se mu dostalo silné medikace, která ho měla utlumit, ale jen dále prohloubila jeho deprese, které ho dovedly k sebevraždě. Jeho případ je obžalobou nejen polského školství a zdravotnictví, ale celé polské společnosti, včetně římsko-katolické církve, která hovoří o duhovém moru. Nenávistné výroky arcibiskupa Marka Jędraszewského našly svůj ohlas i u nás. Ocenil je např. arcibiskup Dominik Duka. Vzpomeňme také např. na kázání mons. Petra Piťhy z 28. září 2018. Svatý Jan v tom listu, z něhož jsme dnes četli, říká: „Když někdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže přece milovat Boha, kterého nevidí. Máme tedy od něj toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i bratra.“

Prosme za duši zemřelého Wiktora, prosme za jeho rodinu a přátele. Prosme za všechny LGBT lidi, které nepochopení, šikana a nenávist dohnaly k tragickému rozhodnutí ukončit svůj život. Ne za nějaké bezejmenné osoby; zkuste vzpomenout na někoho konkrétního. Mnozí takové osudy známe. Zvláště dnes, o neděli Božího milosrdenství, prosme také za biskupy Marka a Dominika, za otce Petra a za všechny, kteří místo pomoci ubližují, místo žehnání proklínají, místo pokoje šíří mor nenávisti. Odpusťme jim pro Lásku Boží a modleme se za ně. Modleme se také za sdružení Transparent, za poradnu S barvou ven a za všechny, kteří transgender lidem pomáhají.

Milé a milí, přátelé vzdálení i blízcí!

Těším se na viděnou a na společně strávený sváteční čas!

Za organizátory setkání Jirka Votava a výbor Logosu

Martin ve zdi je kostelem Českobratrské církve evangelické a konají se v něm bohoslužby (nejen) pro mládež. V jejich vedení se střídají kazatelé včetně studentů teologie a profesorů Evangelické teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Při bohoslužbě v předvečer Prague Pride spolek LGBTQ věřících Logos v modlitbách prosí za klidný a zdárný průběh festivalu a zároveň poskytuje prostor pro otevření queer témat na půdě kostela.    

po dlouhé době se sejdeme na pražském setkání v Kobylisích jako vždy U Jákobova žebříku na adrese U Školské zahrady 1. Tentokrát až v 15.30, aby stihly proběhnout všechny evangelické bohoslužby, kterých bude víc, protože na jedné mezinárodní by mohlo být příliš mnoho lidí. Takže v půl čtvrté se těšíme na společenství s vámi!

Prosíme, dodržujte právě platná ochranná opatření, a pokud chcete, přineste nějaké občerstvení.

Budeme mít pro sebe celou sklepní místnost (kterou najdete pod točitým schodištěm vzadu za barem), v níž tak získáme příjemný prostor jak na naše rozprávění, tak i na krátké povídání o duchovním světě Reynkovy poezie a možná i na možnost pustit si některá zhudebnění jeho básní.