O nás‎ > ‎Napsali o nás‎ > ‎

PUTNA: Kalich a duha

přidáno: 10. 12. 2012 9:21, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 10. 12. 2012 9:22 ]
Nenápadný kostelík na kraji Starého Města pražského: Svatý Martin ve zdi. Do českých dějin se navždy vepsal roku 1414. Tehdy tu z pověření Mistra Jakoubka ze Stříbra místní kněz Jan z Hradce začal rozdávat eucharistii pod obojí způsobou, tedy chleba i vína, rovněž laikům. Tím se v kostelíku odehrála drobná, leč zásadní duchovní revoluce pro celé dějiny Evropy.

Autor: Martin C. Putna, datum: 25. 8. 2012, zdroj: Lidové noviny, foto: Viktor Chlad. 

Dříve nemyslitelné, tedy zrovnoprávnění laiků s kleriky, stalo se skutkem. Když tedy návštěvník hledí na bronzový kalich na zdi presbyteria tohoto kostela – není to ledajaký kalich. Je to kalich ne sice historický, ale symbolický. Kalich znamení, že "jde to i jinak".

O téměř pět set let později, 18. srpna 2012, se v tomtéž kostelíku konala bohoslužba, zakončující festival Prague Pride. V Americe a západní Evropě jsou bohoslužby, spojené s výročními gay a lesbickými festivaly, běžné. I v průvodech vykračují zástupci řady křesťanských církví, synagog a jiných náboženských společností, které berou téma homosexuality jako výzvu, ba jako šanci k nové duchovní odvaze a tvořivosti.

V zemi české to však byla věc nová: Účast věřících v průvodu i následná bohoslužba. Skupinu "Křesťané pro Prague Pride" přitom nezaložili křesťané homosexuální, nýbrž naopak ti heterosexuální, které mrzí homofobní horlení jiné části církví. Byla mezi nimi i dívka, která nesla v průvodu transparent "Jsem tady, protože jsem křesťanka".

Účastníků bohoslužby u Martina ve zdi bylo jen pár desítek. Avšak duchovní význam tohoto aktu byl srovnatelný s onou revolucí před půl tisíciletím. Že by Jakoubek ze Stříbra dostal z tohoto tématu, kdyby mu ho na stůl a do kostela tehdy přinesli, infarkt? Možná. Avšak – jeho doba řešila svá témata a své boje o rovnost, naše doba zase naše otázky, zda a jak "to jde i jinak". Třeba bude jednou ke kalichu u Martina přidána i duha, na věčnou paměť.
Comments