Napsali o nas

Zde naleznete výběr z nedávných článků, které se dotýkaly našeho sdružení. Obsah postupně přesouváme na novou publikační platformu. Pokud jste zachytili nějakou zmínku o Logosu, kterou zde nemáme, budeme velmi vděční, když nám o ní dáte vědět.







Napsali o nás, Logos v médiích

  • Válka mezi věřícími gayi? Homosexuálové jsou dnes jednou z vůči evangeliu vůbec nejuzavřenějších sociálních skupin. Církvi se totiž za posledních cca 20 let podařilo nastolit paradigma, na jehož základě jsou gayové vnímáni jako symbol ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 12:51, autor: Logos, gay křesťané
  • Komentáře ke kázání Tomáše Adámka v kostele U Martina ve zdi 19. srpna 2012 DěkujiDěkuji za osobní svědectví v tom nejlepším slova smyslu. Osobně ručená zkušenost i výklad Písma vztažený ke konkrétní situaci - tady atmosféra kolem Prague Pride - je pro kazatele jeden z ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 12:55, autor: Logos, gay křesťané
  • Vymětalova sodomitská lidoslužba? Vedle veselí, které nám všem v této době chybí, přinesl festival Prague Pride i vážná témata. V Moskvě mezitím odsoudili Pussy Riot. Velkou neznámou zůstává, jak by podobný protest dopadl ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 9:30, autor: Logos, gay křesťané
  • PUTNA: Kalich a duha Nenápadný kostelík na kraji Starého Města pražského: Svatý Martin ve zdi. Do českých dějin se navždy vepsal roku 1414. Tehdy tu z pověření Mistra Jakoubka ze Stříbra místní kněz Jan ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 9:22, autor: Logos, gay křesťané
  • Pastor Logosu Tomáš Adámek na TV Markíza Tomáš Adámek je jeden z mála kňazov, ktorí sa priznávajú k homosexualite. Sám už dva roky žije s partnerom, ktorý je neveriaci. Verí však, že Boh sa na všetkých pozerá ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 9:24, autor: Logos, gay křesťané
  • Život víry 2012/7–8 o homosexualitě Tématem prázdninového Života víry je homosexualita. Mluví o ní v rozhovoru Mario Bergner – bývalý gay, dnes otec pěti dětí a anglikánský kněz. K vztahu církve k lidem s menšinovou sexuální ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 9:32, autor: Logos, gay křesťané
  • Vysvobození z homofobie je možné Přestože se podle mediálních obrazů skoro zdá jako by křesťané byli homogenní skupinou, která zatvrzele bojuje proti „homosexualismu“, hrálo náboženství obecně a křesťanství konkrétně v rámci programu Prague Pride 2012 ...
    Přidáno v 10. 12. 2012 13:01, autor: Logos, gay křesťané
Zobrazení příspěvků 1 - 7 z 7 Zobrazit více »


Válka mezi věřícími gayi?

přidáno: 10. 12. 2012 12:51, autor: Logos, gay křesťané

Homosexuálové jsou dnes jednou z vůči evangeliu vůbec nejuzavřenějších sociálních skupin. Církvi se totiž za posledních cca 20 let podařilo nastolit paradigma, na jehož základě jsou gayové vnímáni jako symbol hříchu a mravního rozkladu. Příliš mnoho se investovalo do vysvětlování, proč je homosexualita špatná, zatímco se nerozvíjela žádná pastorační či komunitní práce mezi lidmi s menšinovou sexuální orientací. Nemám na mysli misii hájící legitimitu homosexuality. Myslím dokonce i tzv. "ex-gay" misii, která má za to, že tato sexuální orientace se dá léčit.


Autor: Tomáš Bílek
Zdroj: Život víry 7/2012
Datum: 21. 7. 2012
Zdroj www: zde.


Snažím se o stavění mostů mezi liberálnějším Logosem a konzervativnějším ex-gay hnutím (tj. hnutí bývalých homosexuálů, jež reprezentuje zejména organizace Exodus International), jehož zastánci v legitimitu praktikované homosexuality nevěří. Pravda, občas to "schytám" z obou stran. Na druhé straně, můj komentář "Gay agenda na pozadí sporu Litva vs. Evropský parlament" zveřejněný předloni v Konzervativních listech pozitivně kvitovali (v osobní korespondenci) jak Dan Drápal, tak gay aktivista Jiří Hromada, což se hned tak každému nepoštěstí.

Žel, i mezi křesťanskými gayi se vede kulturní válka: Liberálové (a s nimi i tzv. "ex-ex-gayové" neboli "ex-gay survivors") považují výzvu gayům k úplné sexuální abstinenci (či k boji za uzdravení) za projev nepochopení historických souvislostí biblických veršů, konzervativci naopak považují liberály za smilníky, se kterými by raději neměli "ani jíst" (1K 5,11).

Je znepokojivé, jak je i mezi samotnými liberálnějšími gay křesťany téma uzdravení či celibátu démonizováno. Dokonce již to, že připouštím legitimitu podobného učení, mě uvnitř Logosu stigmatizuje jako zastánce extrémního směru. Z toho logicky vyplývá, že jakkoliv je potenciál k "ekumeně" či spolupráci mezi teologickými liberály a konzervativci obecně limitován, mezi homosexuálními křesťany je v tomto smyslu míra rozdělení ještě daleko silnější.

Jak vnímám legitimitu homosexuálního vztahu? Do značné míry nevím. Mám zřetelné svědectví o Boží blízkosti ve svém životě a jeho osvobození z pout závislosti na smilstvu. V poslední době žiji sexuálně zcela zdrženlivě, a to z důvodu jakési předběžné opatrnosti. Nechtěl bych ztratit Boží blízkost a požehnání praktikováním něčeho, co je (možná) v Božích očích opravdu ohavností.

Kontroverzněji však možná bude leckým vnímána skutečnost, že vidím známky Božího působení v životech lidí z naší socioterapeutické skupiny (tedy zmiňovaného Logosu), kteří sexuálně žijí, a to v rámci stejnopohlavních vztahů. Nemohu si pomoci, ale některé z těchto lidí vnímám jako své sourozence v Kristu a není pro mě problémem setkávat se s nimi při společných modlitbách. Ostatně sám vím, co jsem všechno s Bohem probojoval a prožil, i když jsem v sexuálním vztahu žil.

Podobně například mnoho katolíků zná Boha osobně a zakoušejí jeho lásku, proměnu a postupné uvádění do duchovních pravd (byť toto tvrzení někteří apologeti kulturní války odmítnou), a přesto nerozpoznávají modloslužbu a blud mariánského kultu (alespoň jak tomu rozumíme my protestanté). A misie mezi Romy? Kolik lidí už tuto práci vzdalo, pokud požadovali příliš přísnou laťku. Ale láska "všemu věří" a hledá střípky života i tam, kde druzí lidé již zlomili hůl. Hledá onu "jedinou hřivnu", kterou je často tak obtížné nezakopat.

Je možné, že postupně jasněji rozpoznám praktikovanou homosexualitu jako hříšnou? Je možné, že do mě Bůh vloží uzdravující moc z této sexuální orientace? Je možné, že se tak stanu pro Logos neúměrně radikálním v učení? Nu, toto všechno je docela dobře možné.

Dopřejte mně a dalším gayům, aby postupně poznávali Pána a jeho svatá zaslíbení v pravém čase!

Komentáře ke kázání Tomáše Adámka v kostele U Martina ve zdi 19. srpna 2012

přidáno: 10. 12. 2012 9:43, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 10. 12. 2012 12:55 ]

Děkuji

Děkuji za osobní svědectví v tom nejlepším slova smyslu. Osobně ručená zkušenost i výklad Písma vztažený ke konkrétní situaci - tady atmosféra kolem Prague Pride - je pro kazatele jeden z nejtěžších úkolů, a Tomáš to zvládl jako křesťansky osvobodivé poselství.


Autor: jarnez
Zdroj: Protestant, nezávislý evangelický měsíčník
Datum: 16. 9. 2012


Pokud jde o odmítavé a reakce a jejich zdůvodnění, už mne to nekonečné dohadování nad několika ustanoveními a odmítavými verši začíná unavovat. Fundamentalismus je dnes v módě, je to svým způsobem jakýsi "zeitgeist", kterým tradicionalističtí či neurotičtí věřící všech konfesí a náboženství (spojte se!) reagují na překotnost postmoderny. S takovou frontou se nedomluvíš, ona pravdu (nad Písmem ani jinde) nehledá, ona ji má.

Pro mne zůstává biblicky věrohodným dokument synodu českobratrské církve, který sice zdlouhavě ale přesvědčivě zdůvodňuje, v jakém smyslu se v této věci Písmem řídit (nebo naopak neřídit).

Zdá se mi, že boj proti homosexuálům je jakouisi současnou variantou boje o obřízku, a sice, že se skrze jakoby zachovávání určitých příkazů cítíme jako lepší či správnější věřící. Každopádně je to ono sebeospravedlňování, jež se míjí s osvobodivostí Boží velkorysosti, jež vysvobozuje s předsudků a ...fobií.


Text kázání je krásný, ale s mnohými věcmi nelze souhlasit, jsou účelové a tendenční...

Osobně však dávám přednost vztahu založenému na otevřenosti a upřímnosti, i když je to vztah dvou mužů nebo dvou žen, svým způsobem by se člověk naučil druhého milovat, předjímat, že by to bylo celoživotní předstírání je jen tendeční... popř. je pro homosexuály připraven život v čistotě- v askezi- své naplnění života mohou skrze své dary využít jinde (viz cit pro umění, hudbu, přátelství apod.)


Autor: trusina
Zdroj: Protestant, nezávislý evangelický měsíčník
Datum: 21. 9. 2012


Proč nedocházejí běžně uzdravení třeba slepí, hluší nebo ochrnutí, tak jako v dobách Ježíšových? 
ale dochází, jen Satan, který ovládá media si nepřeje abychom to viděli. Přečti si libovolnou knihu o božím svědectví- např. bratr Yun- Nebeský muž (který mimochodem projíždí právě ČR a je možné se setkat!)

Ježíš přišel vysvobodit z pekla jedny i druhé, homosexuály i homofoby.
Říkat, že odmítání homosexuálního způsobu života (v textu dále dvakráte), je homofobie, je zneužíváním významu tohoto slova a vytvářením tlaku!

ale zdráhají se nás přijmout jako své bratry a sestry
ne, ne, jste naši sourozenci v Kristu a vždy budete, ale to nám nezbraňuje (naopak vybízí!) s vámi hovořit o hříchu (i když něčí rétorika může zraňovat, takový přístup je ovšem smutný...). Druhá věc co je smutná- zaštítení Kristem- nejste si pravdivostý svého výkladu Bible (verše o homosexualitě jenž neodsuzují, ale že jsou prý vytrženy z kontextu + Bůh nikde homosvazky nepotvrzuje a nesouhlasí s nimi) a tímto svým učením přivádíte lidi na zcestí, berete do ruky obrovskou moc, která může být těžkým břemenm v čase soudu- zatímco kdyby se tím člověk nezaštítoval...

Komentáře ke kázání Tomáše Adámka při Prague Pride 2012.

Vymětalova sodomitská lidoslužba?

přidáno: 10. 12. 2012 9:29, autor: Logos, gay křesťané

Vedle veselí, které nám všem v této době chybí, přinesl festival Prague Pride i vážná témata. V Moskvě mezitím odsoudili Pussy Riot. Velkou neznámou zůstává, jak by podobný protest dopadl u nás.


Autor: Ivan Štampach
Datum: 20.08.201
Zdroj: Deník Referendum


V uplynulém týdnu ožily ulice v centru Prahy lidmi, kteří dávali najevo, že duhu tvoří všech sedm barev. Nosili duhové prapory různých velikostí, nebo se v karnevalové rozpustilosti těmito barvami pomalovali. Praha byla kvůli nim veselejší.

Vedle veselí, které nám všem v této době chybí, přinesl festival Prague Pride i vážná témata. Probíral se partnerský život postižených. Výstava na nádvoří Národního divadla ukázala radosti i potíže atypických rodin. Romská menšina v sexuální menšině probírala svá rizika a své šance. V klubu v suterénu filosofické fakulty v Celetné se probíral duchovní život queer lidí. Zástupci tří křesťanských vyznání (římský katolík vyslaný kardinálem Dukou, evangelík a husitka, kteří se o účasti mohli rozhodnout sami) a čtyř dalších náboženství („stará víra“, buddhismus, judaismus a islám) odpovídali na otázky nějakých šedesáti přítomných. V knihkupectví U stepního vlka probíral za hojné účasti Martin C. Putna homoerotiku a mystiku u středověkého katalánského autora Raymunda Lulla.

V neděli v závěru festivalu proběhla v pražském kostele U Martina ve Zdi otevřená bohoslužba. Kritici Prague Pridu ji výsměšně označili jako Vymětalovu sodomitskou lidoslužbu. Mikuláš Vymětal, farář pražského seniorátu Českobratrské církve evangelické pro práci s mládeží asi leží těmto lidem v krku mimo jiné pravděpodobně tím, že projevuje solidaritu i s jinými menšinami, navštěvuje s radostnou zvěstí a reálnou pomocí například romské komunity tam, kde jsou v ohrožení. Vloni, u příležitosti prvního festivalu v Praze proběhla bohoslužba U Jákobova žebříku v pražských Kobylisích a vypadalo to, že s festivalem není přímo spojena. Letos Vymětal poskytl kostel, v němž slouží, přímo v epicentru dění blízko pražské Národní třídy, a provázel nějakou tu stovku či o něco více přítomných odpolední bohoslužbou. Aktivně se na ní podílelo dalších několik lidí v talárech i v civilu. Nebyla to však bohoslužba jeho a jejich, ale všech nás přítomných.

Označením shromáždění v evangelickém kostele v centru Prahy výrazem lidoslužba, trefili kritici nevědomky hřebíček na hlavičku. Ježíš v Markově evangeliu o sobě říká: Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé (Mk 10, 45). Dává to do souvislosti s výzvou, aby jeho učedníci neusilovali o moc a panování nad lidmi. Křesťanství stojí a padá tím, že Bůh není dostupný jinak, než v příběhu člověka. V příbězích dějin spásy a nakonec v příběhu, jímž tyto dějiny vrcholí, v událostech života Ježíše Krista. Jeho slovy a činy Bůh promlouvá k lidem a jedná s lidmi. Proto také je každá křesťanská bohoslužba lidoslužbou. Dokonce ji tak křesťané tradičně označili. Bohoslužba Kristovy církve je liturgie. Toto slovo řeckého původu souvisí se slovem laos – lid, je to služba lidu, resp. veřejná služba. V křesťanském shromáždění slouží lidé Bohu chválou a děkováním, a to se dělo také u Martina ve Zdi. A Bůh slouží lidu tím, že při četbě Bible a kázání jedná a mluví.

Bylo to prý shromáždění sodomitské. Sodomští obyvatelé zacházeli krutě s válečnými zajatci a ponižovali je. To je sodomský hřích. Je to hřích souvisící především s militaristickým šílenstvím, které je v rozporu s tím, jehož prorok Izaiáš nazývá Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje (Iz 9, 5).

Na začátku sobotního průvodu Prague Pride na Václavském náměstí obklopili sousoší sv. Václava a svatých Ludmily, Prokopa, Anežky a Vojtěcha pravděpodobně příznivci iniciativy D.O.S.T. Na dotaz jedné z organizátorek potvrdili, že přišli bránit svatého Václava. Možná si mysleli, že průvod chce národní a náboženský symbol nějak, snad svou pouhou přítomností, znectít.

Jiný pokus mocensky hájit náboženské symboly shodou okolností proběhl ve dnech festivalu 1611 km na východ od Prahy. V Moskvě podle soudkyně, jejíž proslov přímo přenášela média po celém světě, se odsouzené Naděžda Tolokonnikovová, Jekatěrina Samucevičová a Marija Aljochinová provinily proti právu mimo jiné tím, že v blízkosti ikon pronášely vulgární slova. Jejich výtržnictví a chuligánství spočívalo v tom, že kritizovali různé formy diskriminace a propojení putinovského diktátorského režimu s pravoslavnou církví, toto nové spojení trůnu a oltáře, toto posvěcení imperiální moci.

Nejsem si jist, bylo-li rozhořčení některých pravicových politiků a jejich příznivců nad moskevským procesem a nad tím, že už zase zavírají muzikanty (název pořadu v pražské Lucerně 15. května letošního roku), zcela upřímné. Soud v intencích jejich ideologie potrestal Romana Smetanu za přimalování tykadel politikům na politických plakátech. Prezident pronáší cosi jako druhé kázání na náboženském obřadu troufale označeném jako národní pouť (28. 11. 2011 ve Staré Boleslavi) a o necelý měsíc později byl církevní pohřeb Václava Havla označen jako státní pohřeb. Znázorňuje se tak církevní posluhování moci založené antikristovské neoliberální ideologii.

Idylické tokání narušili prezidentovi poradci Jaroslav Kuba a Petr Payne, který se v Parlamentních listech vyslovil, že církev, která si nárokuje dokonce i majetek, který neměla ve vlastnictví, se stane nejen bohatou, jako nikdy v historii, a také opovrhovanou, jako nikdy. Je však velkou neznámou, jak by podobný protest, třeba taky punková modlitba k Bohorodičce, aby zemi zbavila Klause, dopadl u nás. Donedávna by se dala čekat nanejvýš pokuta. Byl by to test sekulárního, pluralitního a demokratického charakteru našeho státu. Heroičtí obránci svatého Václava naznačují jednu možnost. Z kazatelů karatelů lemujících cestu od sv. Václava na Střelecký ostrov na Vltavě blízko Národního divadla čišela marnost, smutek a beznaděj. Byli spíše politováníhodní. To by spíše ukazovalo, že náboženství založené na represi nemá v této zemi valnou šanci.

Kéž by o duchovním aspektu života platilo i u nás v Česku: Kde je Duch Páně, tam je svoboda (2 K 3, 17).

PUTNA: Kalich a duha

přidáno: 10. 12. 2012 9:21, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 10. 12. 2012 9:22 ]

Nenápadný kostelík na kraji Starého Města pražského: Svatý Martin ve zdi. Do českých dějin se navždy vepsal roku 1414. Tehdy tu z pověření Mistra Jakoubka ze Stříbra místní kněz Jan z Hradce začal rozdávat eucharistii pod obojí způsobou, tedy chleba i vína, rovněž laikům. Tím se v kostelíku odehrála drobná, leč zásadní duchovní revoluce pro celé dějiny Evropy.

Autor: Martin C. Putna, datum: 25. 8. 2012, zdroj: Lidové noviny, foto: Viktor Chlad. 

Dříve nemyslitelné, tedy zrovnoprávnění laiků s kleriky, stalo se skutkem. Když tedy návštěvník hledí na bronzový kalich na zdi presbyteria tohoto kostela – není to ledajaký kalich. Je to kalich ne sice historický, ale symbolický. Kalich znamení, že "jde to i jinak".

O téměř pět set let později, 18. srpna 2012, se v tomtéž kostelíku konala bohoslužba, zakončující festival Prague Pride. V Americe a západní Evropě jsou bohoslužby, spojené s výročními gay a lesbickými festivaly, běžné. I v průvodech vykračují zástupci řady křesťanských církví, synagog a jiných náboženských společností, které berou téma homosexuality jako výzvu, ba jako šanci k nové duchovní odvaze a tvořivosti.

V zemi české to však byla věc nová: Účast věřících v průvodu i následná bohoslužba. Skupinu "Křesťané pro Prague Pride" přitom nezaložili křesťané homosexuální, nýbrž naopak ti heterosexuální, které mrzí homofobní horlení jiné části církví. Byla mezi nimi i dívka, která nesla v průvodu transparent "Jsem tady, protože jsem křesťanka".

Účastníků bohoslužby u Martina ve zdi bylo jen pár desítek. Avšak duchovní význam tohoto aktu byl srovnatelný s onou revolucí před půl tisíciletím. Že by Jakoubek ze Stříbra dostal z tohoto tématu, kdyby mu ho na stůl a do kostela tehdy přinesli, infarkt? Možná. Avšak – jeho doba řešila svá témata a své boje o rovnost, naše doba zase naše otázky, zda a jak "to jde i jinak". Třeba bude jednou ke kalichu u Martina přidána i duha, na věčnou paměť.

Pastor Logosu Tomáš Adámek na TV Markíza

přidáno: 10. 12. 2012 8:59, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 10. 12. 2012 9:24 ]


Tomáš Adámek je jeden z mála kňazov, ktorí sa priznávajú k homosexualite. Sám už dva roky žije s partnerom, ktorý je neveriaci. Verí však, že Boh sa na všetkých pozerá rovnako.


Autor: TV Markíza, Magazín Reflex, datum. 7. 11. 2012. Zdroj: zde




Život víry 2012/7–8 o homosexualitě

přidáno: 10. 12. 2012 8:52, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 10. 12. 2012 9:32 ]

Tématem prázdninového Života víry je homosexualita. Mluví o ní v rozhovoru Mario Bergner – bývalý gay, dnes otec pěti dětí a anglikánský kněz. K vztahu církve k lidem s menšinovou sexuální orientací se ve svých článcích vyjadřují Jiří Unger nebo Marek Macák. To, co o homosexualitě píše Bible, shrnuje Dan Drápal. Přinášíme také přehled názorů jednotlivých církví na toto téma a anketu církevních vedoucích k chystanému pražskému pochodu homosexuálů. 


Zdroj: Život víry 2012/7–8
Vydává: Katolická misijní společnost
Zdroj: zde (upraveno)


Kromě dramatických svědectví čtenářů (mj. přinášíme příběh ženy vysvobozené z prostituce, drog a depresí) si můžete přečíst reportáže o Ulfu Ekmanovi (a jeho sboru ve švédské Uppsale a misii v Rusku) nebo o Billu Johnsonovi (a službě jeho sboru v Reddingu v USA). Zajímavý je také článek shrnující reakce na snahy o obnovení mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. 

Jako vždy v časopise najdete také zprávy ze života církve u nás i v zahraničí, fejetony, kreslený humor Pavla Bosmana, oznámení o chystaných akcích... – a tentokrát navíc soutěžní křížovku!

Mario Bergner: Lékaři si mysleli, že mám AIDS 

Bývalý herec, který otevřeně žil jako homosexuál, se stal křesťanem a postupně se rozhodl dosavadní životní styl změnit. Nebylo to jednoduché a nebylo to naráz – ale dnes je Mario Bergner manželem, otcem pěti dětí a jako anglikánský duchovní a poradce úspěšně pomáhá mnoha dalším, kdo bojují s nechtěnou přitažlivostí ke stejnému pohlaví. Kromě svědectví jeho života stojí za pozornost i jeho názory (např. na druhý sňatek u křesťanů či na pochody homosexuálů).

Jiří Unger: Máme rádi homosexuály? 

Církev je často to poslední místo, kde by homosexuálové hledali pomoc. Mnozí z nich si myslí, že křesťané je nenávidí, nebo je alespoň považují za své arcinepřátele. Co můžeme udělat pro to, abychom i v této věci prospívali evangeliu?

Tomáš Bílek: Válka mezi věřícími gayi?

Křesťan s homosexuální orientací a názorové proudy v “křesťanské gay komunitě”.

Dan Drápal: Hřích Sodomy? 

Málokteré téma vzbuzuje mezi křesťany tak vášnivé polemiky jako homosexuální životní styl. V plamenných diskusích pak zastánci různých výkladů hájí často i protichůdná stanoviska, a přitom obě strany sporu mnohdy odkazují na totožné biblické texty. Přinášíme tedy stručný přehled nejčastěji citovaných (a nezřídka různě interpretovaných) pasáží z Písma, které o věci mluví.

Tomáš Dittrich: “Krásný dar”? 

Stanoviska křesťanských církví a vedoucích k homosexuálnímu životnímu stylu lze rozdělit do tří skupin…

Marek Macák: Mezi křížem a vykoupením

Homosexuální cítění je důsledkem pádu, ale samo o sobě není hříchem. Jak přistupujeme k lidem, kteří s ním žijí? Víme o nich? Jsme připraveni být jim přáteli? Existuje pro ně řešení?


Vysvobození z homofobie je možné

přidáno: 10. 12. 2012 8:37, autor: Logos, gay křesťané   [ aktualizováno 10. 12. 2012 13:01 ]

Přestože se podle mediálních obrazů skoro zdá jako by křesťané byli homogenní skupinou, která zatvrzele bojuje proti „homosexualismu“, hrálo náboženství obecně a křesťanství konkrétně v rámci programu Prague Pride 2012 poměrně významnou roli. Rád bych upozornil na tři zásadní události.


Autor: Jan Škrob
Datum: 11. 10. 2012
Foto: Barbora Škrobová


První z nich bylo mezináboženské setkání s názvem Duchovní cesty queer lidí, které se uskutečnilo ve středu 15. srpna ve studentském klubu K4. S ohledem na to, že byl letošní ročník Prague Pride věnován tématu menšin v menšině, byl vymezen prostor právě i queer lidem, kteří jsou věřící, nebo – z druhé strany – věřícím, kteří jsou queer. Setkání mělo formát jakési panelové diskuse, v níž publikum kladlo otázky zástupcům obdivuhodně širokého spektra náboženských tradic: vedle tří křesťanských církví (ČCE, CČSH, ŘKC), judaismu a islámu byl zastoupen i západní buddhismus a „stará víra“, tedy původní evropský polytheismus. Celý večer se nesl v duchu vzájemné tolerance a snahy o porozumění. Mnoho otázek z publika, z nichž některé měly i mírně konfrontační charakter, nicméně vyplynulo, že lidé s jinou sexuální orientací mají často výrazné obavy – nezřídka podpořené i takovou zkušeností – že je společenství věřících odmítne přijmout takové, jací jsou. Tento problém, který v naší církvi zřejmě není tak závažný jako třeba v církvi římskokatolické nebo na druhé straně v různých menších církvích evangelikálního typu, je třeba řešit. A vynikají-li křesťané, kteří homosexualitu nejsou ochotni akceptovat, obzvláštní hlasitostí, je třeba křičet, že nejsou jediní a dát právě queer lidem najevo, že mezi křesťany mají také spojence. Věřím, že pokud stál Ježíš Kristus na straně slabých a utlačovaných, je toto naše přirozené místo.

S tím souvisí také účast ekumenické skupiny křesťanů, sdružené pod hlavičkou Křesťané na Prague Pride, v sobotním průvodu. Bylo nás nakonec něco přes dvacet, nicméně dodatečně jsem zjistil, že křesťanskými hesly byla vyzbrojena i řada lidí, kteří v průvodu nešli přímo s námi. Slogany na transparentech se nesly především v duchu toho, že „Ježíš miluje všechny“. Ze strany ostatních účastníků průvodu jsem cítil radost a vděčnost. Dostalo se nám i nadšeného aplausu, když jsme svá hesla konfrontovali s hesly mladých křesťanských fašistů vytržených vesměs z kontextu Písma. Stojí za zmínku, že jsem s výjimkou gest, kterými nás častovali tito zbožní mladíci, za celý den nebyl svědkem ničeho obscénního či vulgárního. Atmosféra v průvodu byla přátelská a laskavá. Zdálo se mi, že jde spíše o radost než o hrdost, byť jako „heterosexuální spojenec“ nemohu asi do věci plně proniknout. V průvodu i na Střeleckém ostrově, kde se následně konal hudební festival, k nejvýraznějším pocitům patřil ten, že se tady nikdo nikoho nehodnotí podle zevnějšku nebo toho, s kým se vede za ruku. Sám za sebe říkám, že bych si přál, aby podobně fungovala i křesťanská společenství.

I ten, komu se průvod zdá příliš barevný a veselý, mohl navštívit ekumenickou bohoslužbu v kostele u Martina ve zdi. Vedli ji Mikuláš Vymětal z ČCE a Sandra Silná z CČSH, kteří zároveň ve středu mluvili o vztahu homosexuality a křesťanství v jejich pojetí, společně s Tomášem Adámkem, farářem ČCE mimo službu, který je kazatelem pro sdružení Logos. To se snaží vytvářet prostor, v němž se homosexuálové, jež jsou křesťany a mají zájem o účast ve společenství věřících, mohou cítit dobře a mají na koho se obrátit, pokud se se svou identitou nějakým způsobem potýkají.

Kázání Tomáše Adámka na text ze sedmé kapitoly Matoušova evangelia bylo prodchnuto osobní zkušeností. V tom bylo strhující. Adámek upozornil na to, že alternativou k přijetí vlastní homosexuality je jen pokrytectví a sebeklam. Člověk s homosexuální orientací sice může žít ve vztahu s osobou opačného pohlaví, ale tento vztah je založen na lži. A je-li možnost skutečné lásky, důvěry a vzájemnosti ve vztahu s osobou stejného pohlaví, není na něm – na rozdíl od první varianty – nic špatného.

Podle mediálního obrazu, v němž stejně prostoru jako samotný průvod získali všemožní homofobní aktivisté hlásící se ke křesťanství, by se mohlo zdát, že víru v Ježíše Krista nelze úspěšně spojit s akceptováním toho, že existují různé sexuální orientace. Jednotlivé aktivity křesťanů, kteří chtějí svědčit o opaku, nicméně nepřicházejí vniveč. Aby jich bylo víc a byly výraznější než útoky nenávistných fundamentalistů, můžeme považovat za svůj úkol do budoucna.

Anglické slovo „queer“ lze v jeho původním významu přeložit asi jako „úchyl“ a fungovalo jako pejorativní označení lidí jiné než heterosexuální orientace. Podobně jako například u slova punk si je ovšem dané společenství vzalo za své a v současné době je neutrálním i sebeidentifikačním zastřešujícím pojmem.



1-7 of 7