Logos 1992 až 2012. Systematická zpráva

Období přípravy založení Logosu

Situace na přelomu 80.–90. let

V socialistickém Československu bylo téma homosexuality (přes skutečnost, že již zákonem z roku 1962 byla vyňata z rejstříku trestných činů) tabuizováno. Teprve ve druhé polovině osmdesátých let se objevují v tisku (např. v časopise Mladý svět, ale i ve víkendové příloze Rudého práva) první články o homosexualitě a začíná určitá veřejná diskuse.

Tou dobou také vzniká při Sexuologickém ústavu v Praze pod vedením psychologa PhDr. Slavomila Hubálka terapeutická skupina zaměřená na osoby procházející obdobím sebepřijetí (coming-out). Ve skupině se mimo jiné setkávají také věřící křesťané, pro které je přijetí vlastní homosexuální orientace zvláště obtížné a bolestné. V rámci skupiny vznikají první mezilidské vazby lidí, z nichž část později založí Logos. Současně v této době a nezávisle na této aktivitě řeší tehdejší řádová sestra, Dagmar Křížková, otázku harmonického spojení vlastní uvědomované homosexuální orientace a požadavků plynoucích z učení římskokatolické církve a pravidel řeholního řádu. Dospívá k přesvědčení, že je volána prošlapat cestu v církvi i svým homosexuálním sestrám a bratřím, jejichž existenci v té době pouze tuší. 

Situace po roce 1989

Rychlý přechod od totality k demokracii měl zásadní vliv na otevření tématu homosexuality veřejné diskusi. Daná tématika se začíná objevovat v médiích, objevují se periodika primárně určená pro gaye a lesby, část homosexuální komunity (sdružení Lambda Praha, později sdružení SOHO a další) vstupuje organizovaně na veřejnou scénu (účast politické platformy HOST ve volbách v červnu 1990) s politickými požadavky, dochází k počátkům rozvoje G&L subkultury, stoupá počet otevřeně na gay/lesbickou klientelu specializovaných podniků, které nahrazují nepočetné neoficiální tzv. G&L friendly podniky předchozí éry. 

Krátce po revoluci se Dagmar Křížková schází s pracovníkem Sexuologického ústavu MUDr. Antonínem Brzkem a PhDr. Slavomilem Hubálkem a chce s nimi řešit možnost pastorace křesťanů s homosexuální orientací. Seznamuje se s prostředím psychoterapeutické skupiny a získává představu o potřebách těchto lidí. Pod vlivem skupiny dospívá k radikálnímu rozhodnutí ve svém životě. Opouští řád, který po počátečním neutrálním přístupu zaujímá k jejím aktivitám negativní postoj, když začalo být zřejmé, že se Dagmar Křížková nehodlá přidržovat mantinelů vytyčených platným církevním učením (dokument tehdejšího kardinála Ratzingera o pastoraci osob s homosexuální orientací, zdůrazňující potřebu vedení těchto osob k pohlavní zdrženlivosti a celibátu). Společně se svou životní partnerkou, psycholožkou a terapeutkou Elenou Strupkovou v rámci poznávání situace ve světě navštěvují sjezd ex-gay sdružení Exodus v Holandsku. Tam dojdou k závěru, že cesta překonávání vlastní sexuality nevede k uspokojivým výsledkům a není přijatelná. Následně v létě roku 1990 podává Dagmar Křížková soukromý inzerát v Katolickém týdeníku, v němž se obrací na zájemce o pastoraci leseb a gayů – jak na zájemce, kteří péči hledají, tak na ty kteří jsou připraveni ji poskytovat. Přihlásilo se přibližně 20 osob, s nimiž byl uspořádán seminář na faře ve Štěkni v jižních Čechách. Setkání se účastnilo i několik kněží. Někteří z nich se stavějí vstřícně vůči myšlence nevycházet při pastoraci homosexuálních osob striktně z požadavku vést tyto jedince k cestě odříkání sexu, ale naopak motivovat je k přijetí své jinakosti a k plnohodnotnému životu v párových vztazích, jiní tuto možnost zásadně odmítají. Na úvodní seminář navazují v odstupu několika měsíců další setkání. Během nich se účastníci stále více poznávají a důkladněji promýšlejí celou tématiku. V září 1991 odjíždějí Dagmar Křížková a Elena Strupková na několikaměsíční pobyt do Londýna. V Londýně se brzy zkontaktovaly s Křesťanským hnutím leseb a gayů i s jednotlivými skupinami – katolickými i protestantskými. Několikrát navštívily i bohoslužby konané Metropolitní komunitní církví. Spřátelily se s anglikánským knězem, který žil již téměř 20 let se svým přítelem a v době jejich pobytu v Anglii se ke svému vztahu veřejně přiznal. S pomocí přátel si opatřily potřebnou literaturu a zorientovaly se v dané problematice. V únoru 1992 se vracely do Československa s úmyslem vybudovat potřebné sociální a duchovní zázemí i pro křesťanské lesby a gaye. Při návratu mají již vymyšlený nejen název pro budoucí skupinu, ale i představu o její náplni, a tu v následujících měsících a letech postupně realizovaly.

Založení Logosu a počátky činnosti

První oficiální setkání společenství pojmenovaného Logos proběhlo v červnu 1992. Pojmenování Logos mělo evokovat boží slovo, dále slovo jako terapie, léčby slovem, a v názvu byl rovněž skryt kryptogram LG (lesba/gay). Zásadní úlohu při vzniku Logosu sehrál tehdejší farář Českobratrské církve evangelické Jiří Petr Štorek, který dospěl k přesvědčení, že pastroace homosexuálních věřících je vážné téma, jež si žádá pozitivní řešení a on je připraven se do hledání řešení zapojit. Následovala ne vždy jednoduchá jednání s orgány sboru, jež vyústila v souhlas staršovstva sboru Logos ve sboru přijmout. Logos se díky tomu po celou dobu své dosavadní činnosti schází na půdě fary při kostele U Jákobova žebříku v Praze 8 – Kobylisích. Základní setkání probíhají tradičně vždy první neděli v měsíci.

Prvních několika setkání se účastnilo kolem 10–15 lidí, většinou se navzájem znali a otevřeně si povídali o svých těžkostech a osobních osudech. Také je velice zajímala nezaujatá interpretace bible, zvláště míst vypovídajících o homosexualitě. Tento pro mnohé nový a osvobozující pohled otvíral pan farář Štorek, který se setkání pravidelně účastnil.

Rozvoj činnosti

Teprve když se daného základního tématu „nasytili“, byli účastníci schopni zajímat se o bibli a víru v širších souvislostech. Setkání přestala být monotematická. Začaly se objevovat úvahy o tom, jak oslovit širší okruh lidí než ten, který se účastnil pravidelných setkání. 

Vznik časopisu

Tak vznikl v roce 1993 nápad začít vydávat časopis věnovaný teologické a literární reflexi otázek spojených s vírou a homosexualitou, který by mohl oslovit lidi v církvích i mimo ně a přispět k osvětě. Na stránkách časopisu Logos se po dlouhá léta objevovaly rozhovory se zajímavými osobnostmi, recenze zahraničních publikací, informace o aktuálním dění u nás i v zahraničí atd. Kromě toho Logos pravidelně přispíval i do tehdejšího kulturně-společenského měsíčníku pro lesbické ženy a gaye SOHO revue, jejž vydávalo Sdružení organizací homosexuálních občanů. Kromě časopisu, jenž byl vydáván s měsíční periodicitou, vydával Logos také příležitostné jednorázové publikace. Nejvýznamnější z nich byl titul Křesťané a homosexualita, jenž významně přispěl k pozitivnímu zpracování tématu přijímání homosexuality v křesťanství v polovině devadesátých let.

Zvyšující se okruh lidí, kteří Logos kontaktovali se svými problémy, přivedl členy sdružení na myšlenku založit Gay linku pomoci, která zahájila provoz v říjnu 1994 na půdě SOS centra Střediska křesťanské pomoci Diakonie Českobratrské církve evangelické. Na činnost linky navazovala po jisté období také socioterapeutická skupina, lesbické ženy a gayové se mohli obrátit také na sexuologickou poradnu.

Výlety

Důležitou součástí aktivit Logosu se staly výlety. Byly organizovány v měsíčním a posléze čtrnáctidenním cyklu a upoutávky na ně byly pravidelně publikovány v G&L tisku. Logos se stal v roce 1993 jednou z prvních českých G&L organizací, jež začaly tuto aktivitu takto otevřeně organizovat. Pořádala se rovněž mimoklubová setkání (posezení v hospůdkách, návštěva kulturních představení, čtení literárních textů, apod.). Specifikou Logosu bylo, že při organizaci většiny těchto podniků byl kladen důraz na potřeby a přání starších lidí. Podpora a péče o starší gaye a lesby po určitou dobu představovala výrazný rys aktivit sdružení.

Logos jako právnická osoba

Pravidelných nedělních schůzek, které se konaly každou 1. neděli v měsíci, se účastnilo v polovině devadesátých let kolem 40–60 lidí, ale okruh těch, které Logos svou činností oslovoval, byl mnohonásobně vyšší. Současně stoupal počet a různorodost realizovaných aktivit. To kladlo stále větší nároky na efektivní organizaci rozhodovacích procesů sdružení. Proto bylo v prosinci roku 1994 založeno občanské sdružení dle platného právního řádu České republiky. Založení Logosu jako právnické osoby umožnilo, aby sdružení při jednání s jinými subjekty vystupovalo jako jejich rovnocenný partner a aby se mohlo ucházet o finanční zdroje z grantových fondů. 

Při práci na stanovách sdružení byla v té době mimo jiné vymezena a dlouhodobě ukotvena sebedefinice sdružení. Logos se od té doby definuje jako ekumenické křesťanské společenství, jehož cílem je vytváření podmínek pro zdravý duchovní rozvoj homosexuálně orientovaných občanů a jejich integraci do společnosti a církví, podpora partnerských a rodinných vztahů a sociální činnost pomáhající lesbám, gayům a jejich rodinám v krizových životních situacích i při nalézání zodpovědného životního stylu. Logos usiluje o osvětu v otázkách týkajících se homosexuality ve společnosti i církvi a ve spolupráci s dalšími organizacemi se věnuje také aktivitám zaměřeným na prevenci HIV infekce.

Založení poboček

Počet zájemců o aktivity sdružení dále narůstal. Objevovali se mezi nimi také mimopražští věřící, kteří by se rádi činnosti sdružení zúčastnili, vzdálenost jejich bydliště jim však bránila na setkání sdružení pravidelně dojíždět. Proto došlo k založení pobočky sdružení ve druhém největším českém městě, v Brně (1995), a posléze také v Havířově (1996) a v Mostě (1999). 

Občanské sdružení Logos Praha se stalo zprvu mimořádným a posléze řádným členem tehdejší organizace zastřešující veřejné gay/lesbické aktivity v ČR, sdružení SOHO. Zástupci Logosu se aktivně podíleli na činnosti tohoto sdružení, Logos tak získal možnost přinášet do rozhodovacích procesů sdružení křesťanský pohled na věc a ovlivňovat neoficiální politiku tehdejší české gay/lesbické reprezentace vůči křesťanským církvím a náboženským společnostem. Členové Logosu a zejména farář Štorek se účastnili nejrůznějších veřejných besed a vystupovali i v rozhlasových pořadech. Velkým činem bratra faráře Jiřího P. Štorka byla zejména zásadní prezentace tématu homosexuality na synodu Českobratrské círve evangelické v roce 2000. Ovocem bylo přijetí dokumentu, kterým se tato třetí největší česká církev vyslovila pozitivně k myšlence přijetí partnerství homosexuálně orientovaných osob zakotveného v zákoně o registrovaném partnerství. 

Kontakty se zahraničím

Od roku 1992, kdy Dagmar Křížková s Elenou Strupkovou navštívily konferenci Evropského fóra křesťanských skupin leseb a gayů ve Švýcarsku, udržoval Logos s Fórem pravidelné kontakty, které se posílily zejména konferencí v r. 1994 na Slovensku. V roce 1997 na konferenci v Toulouse byla skupina Logos přijata za členskou skupinu Fóra. Zároveň jsme se s pomocí našich švédských přátel, pokusili po určitou dobu zprostředkovávat kontakty s křesťanskými lesbami a gayi z východních zemí, pro něž je přímý kontakt s Fórem díky velkým vzdálenostem a nám dobře pochopitelným finančním nesnázím obtížný.

Logos na počátku nového století

Postupem let se na půdě Logosu vystřídalo několik stovek lidí. Je pochopitelné, že celá řada původních členů poté, co byly naplněny jejich potřeby, sdružení opustila a na jejich místo přišli členové noví. Vzhledem ke změněným vnějším podmínkám (větší tolerance společnosti, nástup nových informačních technologií, trvající postupný pokles religiozity české populace ad.) přicházeli noví členové v menším počtu a s poněkud odlišným spektrem potřeb a zájmů. Tyto okolnosti samozřejmě nemohly nepoznamenat činnost sdružení, tím spíše, že také původní zakladatelské osobnosti se postupem doby vyčerpaly a roli hybatele sdružení postoupily nástupcům. Zvláště bolestné pro členy sdružení i pro činnost Logosu jako takovou byla těžká nemoc a následné předčasné úmrtí faráře Jiřího P. Štorka v roce 2003.

Velkou změnu představovalo opuštění vydávání tištěného časopisu a přechod na elektronickou formu prezentace pomocí webových stránek. Internetové stránky umožnily lépe oslovit mladší věkové kategorie potenciálních zájemců o činnost sdružení, tolik důležitých pro jeho fungování v dalších letech. Interaktivní možnosti napomohly rozvinout neformální diskuse nad nejrůznějšími tématy mezi čtenáři stránek, což do té doby nebylo možné. Do archivu stránek byla postupně umístěna naprostá většina materiálů publikovaných v časopise Logos i při jiných jednorázových příležitostech. Archiv stránek tak může sloužit všem zájemcům jako otevřený zdroj poznání o způsobu myšlení, kultuře života atd. věřících českých gayů a leseb v 90. letech minulého století. Klesající počet zájemců nás rovněž přiměl ukončit pravidelný provoz skupiny s psychoterapeutickým programem. Značně redukován byl také provoz poboček Logosu, pravidelná živá činnost byla zachována pouze na půdě pražského a brněnského Logosu

Besedy s hosty

Pravidelnou součástí setkání pražského Logosu navazující na bohoslužbu se staly moderované besedy s hosty. Při výběru hostů a budování koncepce těchto setkání byl přitom kladen důraz na to, aby host a celé téma setkání byly atraktivní nejen pouze pro věřící gaye a lesby, ale pokud možno pro širší okruh lidí bez ohledu na náboženskou či sexuální orientaci. Logos se tím více otvíral jak členům kobyliského sboru, tak lidem mimo církev. Mezi let 2003–2008 tak Logos navštívili významní vědci, umělci, politici, publicisté, sportovci, ale také duchovní různých církví, organizátoři nejrůznějších aktivit a další. 

Televizní pořad Cesty víry 22. února 2004

S podtitulem „Nesesmilníš aneb homosexualita a víra“ vysílala Česká televize 22. února 2004 pořad Cesty víry, v němž zazněly názory tří členů Logosu: Tomáše Drobíka, druhého faráře kobyliského sboru, a členů výboru Logosu Milana Kasimíra a Stanislava Kostihy. Nebylo to jediné mediální vystoupení členů Logosu v televizi nebo v rozhlase, ale jen tento pořad vyvolal velmi podrážděnou reakci konzervativních křesťanských kruhů, která ve svém důsledku vedla ke změně složení redakce náboženského vysílání České televize.

Setkání křesťanů Praha 2005

V červnu 2005 se v Praze konalo tradiční setkání křesťanů středoevropských zemí pod heslem „Pozvání k naději“. Tohoto setkání se Logos významným způsobem zúčastnil. S podporou německé iniciativy Homosexuelle und Kirche se Logos prezentoval vlastním stánkem, rozdával brožury, propagační materiály a balonky. Na tuto prezentaci navazovala i následná nedělní bohoslužba v kobyliském sboru a odpoledne panelová diskuse pod názvem „Co s homosexuálním křesťanem v církvi“. 

Pro Setkání křesťanů navrhla Petra Fischerová nové logo Logosu. Spolu se sloganem „Kořeníme církev“ jej od té doby Logos stále používá. V tehdejším prohlášení ohledně nového loga se píše: „Své specifičnosti v oblasti citové a sexuální orientace užíváme ve prospěch křesťanství – naším cílem je motivovat a inspirovat celou křesťanskou komunitu k tomu, aby byla odvážná při nastolování současných, často kontroverzních nebo dříve tabuizovaných témat, a poctivá při nalézání odpovědí, aby byla vnímavá k přáním a potřebám druhých, snášenlivá a moudrá. Koření bývá většinou nepatrná špetka, a přesto, pokud chybí, pokrm nemá tu správnou chuť a často není k jídlu vůbec. I my, věřící gayové a lesby, představujeme nepatrnou součást širokého křesťanského proudu. Přesto součást důležitou, bez které společenství nemůže být úplné, a je-li takto někdy prezentováno, není obraz pravdivý. Naším mottem chceme vyjádřit, že se snažíme jako jednotlivci působit aktivně a otevřeně v jednotlivých církvích, i jako sdružení v občanské společnosti jako celku.“

Vystoupení představitelů Logosu

V rámci debaty o přijetí zákona o registrovaném partnerství vydal Logos několik tiskových zpráv a členové byli opakovaně žádáni o různá mediální vystoupení. Tak se Logos objevil mimo jiné v G&L magazínu České televize LeGaTo a v Českém rozhlase. 

Zákon o registrovaném partnerství; změny v kobyliském sboru

Na jaře 2006 Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta Klause a zákon o registrovaném partnerství vstoupil v platnost. Zároveň v té době rezignoval na své místo druhý farář kobyliského sboru Tomáš Drobík, který byl velmi aktivní v Logosu i jako člen výboru. Následující léta byla poznamenána oběma událostmi, kdy se Logos potýkal jak s klesajícím zájmem o komunitní aktivity pro gaye a lesby (což postihlo celou G&L scénu), tak hledal své pevné ukotvení v kobyliském sboru. Na místě druhého faráře působila krátkou dobu sestra Simona Tesařová a po ní nastoupil v roce 2007 jako druhý farář na plný úvazek bratr Miloš Rejchrt. 

Historicky první požehnání partnerství ještě před vznikem zákona o registrovaném partnerství udělil 1. června 2002 bratři faráři Jiří Štorek a Ondřej Stehlík, poté sestra Simona Tesařová požehnala uzavřenému registrovanému partnerství 25. listopadu 2006, obojí v kobyliském sboru. Bratr farář Miloš Rejchrt žehnal při udílení registrovaného partnerství na Staroměstské radnici 4. září 2010.

V listopadu 2006 se Logos zúčastnil setkání německé iniciativy Homosexuelle und Kirche v německém Bielefeldu. Tam Logos představil své plány do budoucna, ale již tehdy vyjádřil obavy z klesajícího zájmu o schůzky Logosu.

Logos Brno se přestal scházet v letech 2007/2008 a omezená činnost pražského Logosu, který nějaký čas spíše jen udržoval tradici setkání a kromě několika pravidelných akcí (vánoční večírek v kobyliském sboru, výlety s drážďanskými homosexuálními křesťany na 1. máje v česko-saském pohraničí zahájené roku 2005, bohoslužby v rámci lesbického festivalu Elnadruhou) přestal vyvíjet další činnost. Přestala fungovat i modlitební skupina, která se řadu let scházela několikrát měsíčně. 

Místní skupiny v Brně a v Ostravě

V roce 2010 vznikla znovu místní skupina Logosu v Brně a nově i v Ostravě. To znamenalo kýženou vzpruhu pro činnost celého Logosu, objevili se noví lidé a činnost Logosu začala opět být vidět.

Prague Pride 2011

Největší a nejvýznamnější akcí kromě Noci kostelů, během níž se Logos prezentoval v kobyliském sboru, byla účast na Prague Pride 2011. V rámci JarmarQu na Střeleckém ostrovu uprostřed Prahy měl Logos svůj stánek, rozdával propagační materiály a nabízel možnost k diskusím. 

Od září 2011 výrazně stoupl počet návštěvníků setkání Logosu a po odchodu Miloše Rejchrta do důchodu se o Logos ve své funkci druhého faráře kobyliského sboru stará Ondřej Kolář, který na setkáních Logosu ochotně a významně spolupracuje.
Comments