Nedávno jsme se při pravidelných týdenních modlitbách bavili o tom, co vlastně znamená půst. Co po nás Bůh chce? Víme, že se nemáme tvářit utrápeně jako pokrytci, nemáme ukazovat, že se postíme. Ale co si máme odepřít? A jak se máme chovat, když půst skončí?

Máme si odepřít něco, co máme obzvlášť rádi, ale co není úplně správné? Máme se během postu vzdát alkoholu? Ale co po postu? Máme se pak hned radostně opít?

Asi ne. Anselm Grün říká v knize Být úplným člověkem pravdu. Je spousta věcí, které fyzicky i duchovně konzumujeme, ale už z nich nemáme žádný požitek. A cílem postu je zbavit se těchto samozřejmých věcí a učinit z nich věci nesamozřejmé. Přestat být bohatým rozežraným Evropanem, který do sebe cpe večeři, přestože je ještě přejedený od oběda. Nenecháme-li se oblbnout všemi svými potřebami, vášněmi a závislostmi, všimneme si, že je tady jeden bezdomovec, Boží syn, který se musel narodit ve chlévě, protože se pro něj jinde nenašlo místo. Udělejme mu místo ve svém srdci.


Standa Kostiha, koordinátor Logosu v Praze