Svátky se mi spojují vždy na prvním místě s dobou dětství​. O křesťanském významu Velikonoc se mi dostalo jen malé poučení, zato mi táta ukázal, jak plést pomlázku a prohánět s ní děvčata z okolních ulic (na Valachách prý říkají chodit s tatarem na šmigrust). Charakter svátků podtrhovalo označení dnů ­ – na Zelený čtvrtek se vše zelenalo, jedl se špenát, v květináči rašilo osení. Teprve v době dospívání a v souvislosti s vírou se začal význam Velikonoc měnit.

Zajímavé například je, že Zelený čtvrtek původně nebyl zelený, ale uplakaný,​ protože v středověké němčině greinen či grienen znamená plakat. Podobně Velký pátek je v němčině dnem smutku (Karfreitag). Dlouho pro mě Velikonoce znamenaly především prožívání Ježíšových posledních dnů a jeho bolestné smrti​, vlastně to bylo velké završení celé postní doby plné zpytování svědomí a pokusů o odříkání, v kombinaci s chladem kostelů a všemi obřady se tvořila v duši jakási mlha válející se nad močálem pochybností o sobě i o vlastní víře. Vzkříšení, místo aby působilo jako oslnivý záblesk světla, mi připadalo jako světýlko bludičky, které se krátce zamihotá a hned zmizí.

Velikonoce jsou ale především svátek radosti ze vzkříšení a z dosažené svobody. ​Mají být slaveny společně, jak to dělali židé na připomínku vyjití z Egypta. Na počátku pesachu se během sederové večeře hoduje podle stanoveného řádu, stolující jedí nekvašené chleby, hořké byliny, vyprávějí si o egyptských událostech a každý vypije během večera do dna čtyři poháry vína.

Velikonoční doba je časem očištění a obnovy. „​Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.“ (Jan 12, 23­–24) Židé před zahájením oslav pesachu nesmí mít v domě ani drobeček kvašeného pečiva, kvásek (chamec) musí být vyhozen či prodán. „Nevymetáme ovšem jen obyčejné drobečky kvašeného těsta, hledáme a vymetáme všechno, co vede k hněvům, k zakyslosti mezi lidmi, k nafukování problémů a sporů, co nám octovatí radost ze života a překyseluje žaludek.“ (Achab Haidler, J. Vepřožrout Moške)

Žalm 118
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
.....
Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
Co se dnes stalo, učinil Hospodin,
pojďme se z toho radovat a veselit!
Prosím, Hospodine, zachraň nás,
prosím, Hospodine, dej nám zdar!
Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!
Ty jsi můj Bůh, tobě vzdám díky,
tebe, můj Bože, budu velebit!
.....
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

Úvaha od Jirky Votavy z úterního mezisetkání 15. 2. 2016.