"Payneová nehledá příčinu těchto sklonů v genech (tento přístup v podstatě odezněl již i v homosexuální komunitě), ale zejména v prožitcích v nejútlejším dětství, někdy dokonce ještě v prenatálním stavu. V podstatě mi potvrdila zkušenosti z mé pastorační praxe – v naprosté většině případů chyběla lidem s homosexuální orientací, kteří se na mě obrátili jako na pastýře, postava otce v útlém dětství. Buď otec nebyl přítomen vůbec, tj. ani fyzicky, nebo nebyl přítomen emocionálně. Netvrdím, že touto absencí funkčního otce se dají vysvětlit všechny případy homosexuální neurózy, a netvrdí to ani Payneová. Dalším „nebezpečným obdobím“, kdy se může objevit homosexuální neuróza, je období dospívání. Člověk je ale velice složitá bytost a přes výše uvedená konstatování bych si rozhodně netroufl tvrdit, že ve všech případech odhalím, kde se homosexuální orientace vzala."